Rudické propádání 2009

                                                     Sérii  60-ti  fotek z Rudického propadání najdeš ve Fotogaleri zde.

V sobotu 24.1.2009 jsme uskutečnili druhý pokus o zdolání Rudického propadání. V prvním termínu 4.července 2008 díky vydatným dešťům stoupla hladina Jedovnického potoka tak,že průchod jeskyní byl nemožný a akce byla zrušena a nabídnut nový termín.

Oblékání   Pochod  Traverz  V jeskyni  Jedovnický potok

A tak  sobotu ráno odjíždíme od vsetínské sokolovny v počtu 7 dobrodruhů vstříc dobití Rudickému propadání.
K Rudickému mlýnu ,naší speleologické základně dorážíme před 9hodinou.Po krátkém seznámení se soukáme do výstroje složené z bytelného overalu,vysokých rybářských holínek,přilby a čelovky s akumulátorem na opasku.Pobyt v podzemí má trvat cca 4h a tak bereme pouze nějaké energetické tyčinky do kapsy.Na dvou místech je možné se napít pitné vody a tak žádnou sebou nebereme.
Vyrážíme přes louku k Jedovnickému potoku.Přístup ke vchodu,který je  ve skalní průrvě, hodně znesnadňuje malá sněhová vrstva.V holínkách si na tomto povrchu připadám jak bosky na ledě.Naštěstí jsou zde u stromů lana.
Procházíme kovovými dveřmi a začínáme pomalu sestupovat do nitra země.Přichází první žebříky.A s nimi první problém,Lenčina čelovka je vadná.Průvodce hbitě přenechává záložní a postupujeme dál.Sklon žebříků se stále zvětšuje.Ukrajujeme těch 113m sestupu dolů stále rychleji.Tma prosvětlená jen kužely čelovek nedává  šancí dohlédnou dna.Závěrečný 15m žebřík  se pod náporem sestupujících chvěje.Jsme dole v Hugově dómu a přímo v řečišti potoka .Vydáváme se za průvodcem.Přichází první lanový traverz.Těch je cestou ještě několik.Nedělá nám to kupodivu žádné problémy,i když se lana s námi občas nepříjemně kymácí.Cesta klikatí potokem,místy průvodce vydává pokyn,na které straně  je nejméně vody.Gumáky spolehlivě drží,ale jsou místa,kde si je pečlivě přidržujeme, hladina je tak těsně pod,je třeba jít pomalu a nedělat velké vlny!Stále je co obdivovat,i když krasová výzdoba zde není až tak bohatá.
Snažím se místy fotit,ostření samozřejmě  v této tmě stávkuje.Později přecházím na manuální ostření s odhadem vzdálenosti.Vašek je na tom podobně.Zima nám není,jsme stále v pohybu,navíc vysoká vlhkost způsobuje lehké pocení.Což později se objeví jako problém při focení,kouří se od úst i z odkrytých částí těla a to vše zahaluje naše objektivy do mlhy.Je třeba zadržet dech, a rychle fotit .Spolu s  dlouhou dobou ostření se z focení stává docela oříšek.
Přichází nejužší část jeskynního systému,obávaná chodba vzdechů.Není až tak hrozná,po čtyřech ji lze v pohodě zvládnout,svou službu zde odvádí i ochranná přilba.Obtíže dělají občasné kaluže,kdo se nechce smáčet,musí napnout všechny svaly.Odnáší to zde hlavně kolena.Občas se z chodby ozve i jadrnější komentář,ale všichni ji zvládáme.
Postupujeme dál,řečiště se točí do různých zákrutů občas zastavujeme a fotíme krasovou výzdobu,hloubka řečiště roste a opět přichází ke slovu lana.Pak je tu konečná dnešní pouti,Rudický dóm.Dál už s naší výbavou jít nelze,dál jsou tzv plazivky , které vedou částečně i vodou.
Chodba vzdechů  Krasová výzdoba  Rudický dóm  Nebe nad hlavou
Snažíme se fotit,ale prostor je velký a naše kompakty nemají šanci.Tak aspoň skupinovou,sníst sváču a hurá zpátky.
Cesta ubíhá rychleji,už se tolik nezastavujeme,několik lanových traverzů,chodba vzdechů,opět lana.Přichází krátké zpestření,v jednom místě jdeme přes hastrmanovy peřeje.Jen průvodce zná místo kde se pod hladinou ukrývá kámen,přes který se dá přejít hluboká tůň.Je to jak krok do prázdna...stačí o několik centimetrů vedle a koupeme se.Průvodce nás ale spolehlivě naviguje a úspěšně zdoláváme i tuto nástrahu.
Před námi je již poslední dóm a výstup na povrch.Jdu předposlední,skupinu uzavírá průvodce.Těch 113m směrem nahoru dává zabrat.Lezeme v hodně rychlém tempu,přesto vidím před sebou pouze Vaška a Evu,dál tma.Ostatní jsou někde v předu.Konečně světlo.Snažíme se překonat poslední překážku,sníh s blátem versus  klouzající gumáky.
Vracíme se přes pole k mlýnu,dělíme se o zážitky s průvodcem.Dostává se nám malé poklony,náš rychlovýstup přivodil našemu průvodci orosené čelo a zrychlený dech,což se mu jak tvrdí, ještě nestalo.
Na základně probíhá odstrojení a převlečení.Petr se švagrem se vydávají na prohlídku muzea za dědou Edou a jeho neotřepatelnou historkou s kozou.
Zpáteční cestou večerě ve vedlejší vesnici a pak již zastavujeme před sokolovnou.Je 16:30 a naše dobrodružství končí.

Poznámky:
-k sestupu po žebříku o 113m.To číslo není nijak veliké.Ale postavte na sebe 3 takové paneláky na sebe,o něj opřete  relativně úzký žebřík a máte hloubku Rudického propadání a můžete trénovat  :-).
dům
-k fotografování.Mé smínky pochází ze stařičkého Olympusu C-740UZ.Použity i fotky od Vaška,který fotil  na Sony DSC-W7.Fotky nejsou nijak výstavní,vše probíhalo za pochodu podle tempa průvodce.Jakékoli fotky na vzdálenost větší než 3-4m jsou nepoužitelné(absolutní tma, nízký výkon blesku,kapičky vody ve vzduchu).Nicméně naše přístroje přežili tuto pouť bez následků.


Akce se zúčastnili:Vašek,Eva,Lenka,Tomáš,Petr,Jirka a Zbyněk

Odkazy:
www.speleorudice.cz